Americká občanská válka

Tento článek z oblasti historie potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisuje stránka Vzhled a styl.

Americká občanská válka
Konflikt:
Vyobrazení tří bitev této války (zleva nahoře): bitva na Stone River; vězni z bitvy u Gettysburgu; Unijní pancéřové lodě ostřelují pevnost Hindman
Trvání: 12. duben 1861 – 9. dubna 1865 Naplánováno: {{{plánováno}}} Cíl: {{{cíl}}} Místo: Převážně v Konfederačních státech Casus belli: Obléhání Fort Sumter vojsky Konfederace. Výsledek: vítězství Unie; zrušení otroctví, rekonstrukce jihu a posílení centralizace země Změny území: {{{Území}}}
Strany
„Unie“ Politická podpora: Rusko[1]	„Konfederace“ Politická podpora: Spojené království Francie
Velitelé
Abraham Lincoln Ulysses Simpson Grant	Jefferson Davis Robert Edward Lee
Síla
2 200 000	1 064 000
Ztráty
360 000 mrtvých -110 000 padlo v boji 275 200 zraněných	258 000 mrtvých -93 000 padlo v boji 137 000+ zraněných
{{{poznámky}}}

Americká občanská válka (1861-1865) byla ozbrojený konflikt, jenž probíhal na severoamerickém kontinentu mezi státy Unie, neboli dnešními zakladatelskými státy USA, a Státy konfederace, což byla koalice jedenácti amerických států, které se chtěly odtrhnout od Unie. Jelikož státy Konfederace byly soustředěny v jihovýchodní části Unie, nazývá se tato válka také válkou severu proti jihu. Jako příčina války se často uvádí spor o to, zda má být povoleno otroctví. Ale tento výklad je značně zjednodušený, důvodů byla celá řada. Podstatou většiny z nich bylo to, že Jih usiloval o mnohem větší autonomii jednotlivých států v Unie, se kterou Sever, který prosazoval silnější centrální vládu, nemohl než nesouhlasit. Bezprostřední otázka zrušení otroctví se často přeceňuje. I když se Jih obával, že jeho zrušení bude logickým důsledkem růstu moci vlády ve Washingtonu, otroctví ovšem stálo (ne vždy zcela zřetelně) v pozadí i ostatních rozporů.

Válka přinesla asi 970 000 obětí (přes 3 % populace), z toho kolem 600 000 mrtvých, což převyšuje ztráty amerických vojsk ve všech ostatních konfliktech dohromady. Občanská válka přinesla první masivní využití telegrafu, železnice a kulometů v boji a skončila porážkou populačně i průmyslově slabšího Jihu. Jejím důsledkem bylo posílení centrální vlády, zrušení otroctví a zbídačení Jihu, ale i rozšíření občanských svobod, další územní expanze USA a mohutný hospodářský rozmach (včetně Jihu).

[editovat] Předcházející vývoj

Když v roce 1776 byla vyhlášena nezávislost USA a po vyřešení vnitřních problémů, se Amerika pustila do obchodního a územního výpadu. Za francouzské revoluce a za napoleonských válek v Evropě bylo využíváno neutrality. V letech 1812–1814 proběhla v podstatě nerozhodná válka s Velkou Británií, která Spojeným státům mnoho nepřinesla. Již roku 1803 ale Spojené státy americké odkoupily od Napoleona stát Louisiana a tím zdvojnásobily své území. Nadále také pokračovaly problémy s Indiány, jež často končívaly jejich masakrem. Roku 1819 získaly USA od Španělů poloostrov Floridu. Roku 1823 vyhlásil prezident James Monroe tzv. Monroeovu doktrínu. Ta zaručovala vzájemné nevměšování se evropských a amerických zemí do záležitostí druhého kontinentu. Reagovala na zásahy některých evropských států v Jižní Americe. Dočasně byla opuštěna během první světové války a definitivně při druhé. V roce 1845 USA obsadily Texas. V letech 1846 až 1848 vedly válku s Mexikem a získaly : Kalifornii, Arizonu, Nové Mexiko a Oregon. Stále víc se také vyhrocovaly problémy mezi otrokářskými a neotrokářskými státy, které vyvrcholily občanskou válkou. Ta se stala největší válkou v historii USA.

[editovat] Příčiny občanské války

[editovat] Otroctví a clo

Příčinou občanské války byl dlouhodobý odlišně probíhající vývoj Severu a Jihu. Na Jihu si bohatí plantážníci uvědomili, že sotva seženou dostatek bílých lidí, kteří budou ochotni pracovat v tamním horkém podnebí. Indiáni se velmi brzy ukázali jako málo odolní, a tak se představa černochů, zvyklých na horké podnebí, zdála jako nejlepší. V 19. století si už žádný Jižan nedokázal představit život bez otroků. Největšími vlastníky byli plantážníci pěstující převážně bavlnu. Ti byli privilegovanou vrstvou jižanského obyvatelstva. Jejich plantáže produkovaly většinu zemědělských výrobků celých USA. Ovšem plantážníci a otroci nebyli jedinými obyvateli Jihu. Nacházela se zde i takzvaná střední vrstva. Byli to drobní zemědělci pracující na své půdě, kteří většinou vlastnili dva až tři otroky. Většina z nich toužila po tom stát se také velkými plantážníky. Další skupinou obyvatel byla bílá chátra, což byli nemajetní bílí obyvatelé, většinou žebráci.

O starém Jihu existuje spousta mýtů. Jeden mluví o pyšných, vzdělaných mužích, kteří brali otroctví jako nutnost, bez které by jejich plantáže nepřežily. Druhý mluví o despotech, kteří bičují své otroky, chovají se nelidsky a ve své krutosti si libují. Ani jeden z nich není ten pravý. Pravdu musíme hledat někde mezi nimi. Na severu USA se rozvíjel průmysl a rozdílný pohled na otroctví byl nejvýraznějším rysem odlišující Unii a pozdější Konfederaci. Další rozpory vznikly také kvůli clům vůči Britům. Jih chtěl cla co nejmenší. Naproti tomu průmyslníci, obchodníci a bankéři ze Severu usilovali o pevnou měnu a celní ochranu. I přes společenské rozdíly byly ale dlouho snahy o kompromisní řešení.

[editovat] Missouriský kompromis a Kansaská občanská válka

V roce 1818 měla být do Unie (tj. později neotrokářská část USA) přijata Missouri, což by způsobilo převahu otrokářských států v Senátu. Výsledkem byl Missourský kompromis z 20. března 1820, na základě kterého byl spolu s Missouri přijat i svobodný stát Maine a byla stanovena hranice 36° a 30' severní šířky, za kterou se nesmělo otrokářství šířit. Tento kompromis byl zrušen dne 30. května 1854 zákonem o Kansasu a Nebrasce, podle kterého se občané těchto teritorií měli rozhodnout, zda v nich bude povoleno otroctví. Výsledkem byla kritika z obou stran a to, že do Kansasu přicházeli jak odpůrci otrokářství tak jeho zastánci vedlo k občanské válce v Kansasu (1855-1858), kterou ukončil až zásah federálních vojsk. „Krvácející Kansas“ značně přispěl k vyhrocení situace mezi Severem a Jihem. Byla to hlavní příčina pozdějších událostí. Spory v Kansasu rozdělily politické strany Unie. Proti vládnoucí Demokratické straně, hájící zájmy jižanských plantážníků a lidí spojených s obchodováním s bavlnou, byla založena roku 1854 Republikánská strana USA. Hájila zájmy farmářů, dělníků a průmyslníků ze Severu. Zásadně byla proti otroctví. V boji proti otroctví vznikly dva proudy. Abolicionisté byli pro úplné zrušení otroctví. Pomáhali utíkat otrokům do Kanady a měli značný vliv na veřejné mínění. Naproti tomu již zmiňovaná Republikánská strana byla z pragmatických důvodů jen pro zamezení šíření otroctví do nových států.

[editovat] Povstání Johna Browna

V říjnu 1859 došlo k povstání Johna Browna, při kterém bylo obsazeno skladiště zbraní v Harpers Ferry ve Virginii. Toto povstání bylo potlačeno oddíly Virginie a Marylandu a John Brown byl popraven.

[editovat] Zvolení Abrahama Lincolna

V roce 1860 v prezidentských volbách zvítězil Abraham Lincoln, kandidát Republikánské strany, která byla proti otrokářství a plně si věřila v zastavení jižanských států. Přestože Lincoln neplánoval zrušení otroctví tam, kde již bylo, a zachování jednoty Unie pro něj bylo prvořadé, na jeho zvolení zareagovala Jižní Karolína tím, že se 20. prosince rozhodla vystoupit z Unie. Následovaly ji Mississippi, Florida, Alabama, Georgia, Louisiana a Texas. Vznikly tak Konfederované státy americké s vlastní ústavou, jejichž prezidentem byl zvolen Jefferson Davis. Hlavním městem Konfederace se stalo město Montgomery ve státě Alabama a později Richmond ve Virginii. Konec nadějí o smírné řešení znamenal útok jižanských jednotek na federální pevnost Fort Sumter u Charlestonu 12. dubna 1861. Oficiálním začátkem války je 15. duben 1861, kdy Lincoln povolal 75 000 dobrovolníků (přihlásilo se 500 000). 19. dubna 1861 vyhlásil blokádu jižanských přístavů. Ke Konfederaci se následně přidaly další čtyři státy: Virginie, Arkansas, Tennessee a Severní Karolína. V Unii však nadále zůstávaly otrokářské státy Maryland, Kentucky, Delaware a Missouri. Na začátku války to vypadalo, že výhodu má Jih. Přestože Sever byl průmyslově rozvinutější a měl k dispozici větší kapitál, suroviny a zbraně, nedostávalo se mu zkušených vojevůdců, protože většina důstojníků pocházela z Jihu a odešla do konfederačních sil. Navíc Sever musel útočit. Jihu stačilo bránit se.

[editovat] Průběh občanské války

[editovat] Prvotní úspěchy Konfederace

Zpočátku docházelo pouze k menším ozbrojeným střetům, ovšem velká bitva přišla velice rychle. První velká bitva byla svedena 21. července 1861 u Bull Runu. Tato bitva skončila nerozhodně, ale armáda Unie se dala při ústupu na útěk i s početným davem civilistů, který bitvě přihlížel. Bylo rovněž jasné, že půjde o delší konflikt než obě strany očekávaly. V dubnu 1862 zavedla Konfederace povinné odvody do armády a v roce 1863 je zavedla i Unie, ovšem počáteční porážky Unie byly zapříčiněny velice malými zkušenostmi vojáků v boji. Rebelové (Konfederace) měli naopak zkušeností dostatek a byli vedeni dobrými generály (Lee atd.), ale to na Unii nestačilo.

[editovat] Námořní akce

Výhodou Unie bylo silnější námořnictvo rekrutované zejména z Nové Anglie, které mělo v Atlantiku výraznou převahu. Několikrát se podílelo na přepravě jednotek do týla nepřítele a uzavřelo jižní státy do námořní blokády, širšího úspěchu ovšem nezaznamenalo.

9. března 1862 došlo v zátoce Chesapeake k námořní bitvě pancéřovaných lodí Konfederace CSS Virginia (známé též jako Merrimac) a Unie - USS Monitor. Virginie zničila tři lodě, ale když se na bojišti objevilo menší plavidlo Monitor, byla po dlouhém boji nucena ustoupit. Zanedlouho při ústupu byla vojáky Konfederace zapálena a zničena v kotvišti Norfolk, aby nepadla do rukou jednotkám Unie.

17. února 1864 potopila ponorka Konfederace Hunley jako vůbec první ponorka nepřátelskou válečnou loď - USS Housatonic, když se chystala prorazit námořní blokádu Charlestownu. Loď se potopila během 5 minut a zemřelo při tom 5 členů posádky lodi. Ponorka se však krátce poté při návratu k pobřeží potopila - žádný z osmi členů její posádky nepřežil.

Na západním bojišti se dlouho bojovalo o tok Mississippi jako o důležitou dopravní tepnu. Ačkoli ze severu postupovala silná říční flotila a z jihu námořní lodě, provoz lodí unie na Mississippi nebyl až do posledního roku války možný, protože trasu ohrožovala děla konfederačních pevností.

[editovat] Zrušení otroctví v Unii

6. dubna 1862 dosáhla vojska Unie vítězství pod vedením generála Ulyssese S. Granta v bitvě u Shilohu, bylo to ovšem draze zaplacené vítězství (počet padlých na obou stranách činil 25 000). Po vítězné bitvě u Antietamu přednesl Abraham Lincoln 22. září 1862 předběžné vyhlášení podle kterého byli od 1. ledna 1863 všichni otroci na územích Unie svobodní (definitivní osvobození otroků znamenal až 13. dodatek Ústavy USA z roku 1865). S tímto rozhodnutím bylo úmyslně vyčkáváno na jakékoliv byť i menší vítězství, aby byla zamaskována podstata potřeby více vojáků, neboť Lincoln potřeboval po mnoha porážkách rychle podporu a navíc musel zabránit vstupu do války dalším evropským státům, které odsuzovaly násilné potlačování svobody Konfederace. Od roku 1863 začaly vznikat první oddíly černošských dobrovolníků, které výrazně pomohly v bitvách proti Konfederaci. Toto prohlášení rovněž částečně eliminovalo hrozbu, že by Francie, Španělsko a Velká Británie pomohly Konfederaci, protože by to znamenalo, že otevřeně podporují otroctví.

[editovat] Konfederace na ústupu a kapitulace

1.-3. července 1863 zuřila bitva u Gettysburgu. Vrchní generál konfederace Robert Edward Lee utrpěl drtivou porážku a byl donucen se stáhnout. V březnu 1864 byl Ulysseus Grant jmenován velícím generálem Unie. Zatímco Grant pronásledoval Leea ve Virginii, další generál Unie Sherman pronásledoval armádu Konfederace vedenou Johnstonem skrz Georgii. Johnston se snažil Shermana odlákat, ten však namísto toho pronikal stále hlouběji do území Konfederace a za sebou zanechával pruh spálené země. 21. prosince 1864 vstoupil do Savannah a rozdělil tak Konfederaci. 4. března 1865 byl Abraham Lincoln opět zvolen prezidentem USA. 9. dubna 1865 se sešel Lee s Grantem v Appomatoxu, kde Lee kapituloval. V průběhu několika týdnů se vzdaly všechny zbývající jižanské jednotky.

[editovat] Informování veřejnosti

Válka Severu proti Jihu je historicky prvním konfliktem, kde byli novináři odděleni od vojska a fungovali čistě jako informátoři veřejnosti. Právě v tuto dobu v podstatě vznikl žánr reportáže a začali se objevovat první váleční korespondenti.

[editovat] Konec války a její důsledky

14. dubna 1865 byl na Abrahama Lincolna během jeho návštěvy Fordova divadla spáchán atentát, na jehož následky zemřel (byl střelen, když seděl v prezidentské lóži). Vrahem byl mladý herec, který byl členem skupiny spiklenců, sympatizujících s Jihem. Plánovali zabít i další významné představitele Severu např. generála Granta. Tímto činem ale Jihu spíše uškodili, protože rekonstrukce Jihu se namísto Lincolna, který by díky svému vlivu dokázal prosadit smířlivý přístup, ujal Andrew Johnson. Tento Lincolnův nástupce ve funkci prezidenta svěřil znovuobnovení Jihu radikálům toužícím po pomstě Jihu za válečné útrapy. Tzv. Rekonstrukce jihu probíhala v letech 1865–1877. Na jihu byla vytvořena vojenská správa a bylo ihned vynucováno dodržování 13. a 14. dodatku ústavy USA a z větší části negramotní bývalí otroci byli dosazováni do úřadů. Tehdy také vznikla rasistická organizace Ku-Klux-Klan. Pro rostoucí vlnu odporu tak byla vojenská okupace Jihu nakonec ukončena a správa svěřena místním vládám. Občanská válka byla po genocidě Indiánů evropskými přistěhovalci druhým nejkrvavějším konfliktem na území Severní Ameriky. A přestože byli černí otroci podle zákona svobodní, neznamenalo to, že jsou z nich plnoprávní občané. Tento problém nebyl nikdy plně vyřešen a dodnes ovlivňuje nejen politickou, ale i sociální situaci USA.